Dětské koutky

 

Když jsem byla malá, zalézala jsem si ráda pod stůl, přes který jsem si dala deku. Stůl jsme měli doma i u babičky a tak jsem vlastně všude měla svůj koutek. Tam jsem si nanosila svoje hračky, mohla být sama se sebou a zároveň slyšet známé hlasy svých blízkých, které mi dodávaly pocit klidu a bezpečí. Dodnes mají rodiče doma stůl, na kterém jsou zespodu nakreslené moje kresby. A maminka mi vypráví, jak jsem pod stolem píchala vařečkou medvěda. To bylo v období, kdy jsem se vrátila z nemocnice, a tak jsem si nějak potřebovala vyřešit, co mi to tam dělali. Pod stolem a s medvídkem to šlo dobře. Děti potřebují své soukromí. Něco jako zalézt si v postýlce pod peřinu se svým oblíbeným plyšákem s vědomím, že maminka je blízko.
I v zařízeních pro děti je proto důležité vytvořit taková soukromější místa, která jsou zároveň blízko všemu ostatnímu dění a dohledu dospěláka. Místečko, kam si mohou zalézt, odpočívat nebo si hrát.

 

Tam, kde se schází více dětí, se nám asi nepodaří vytvořit koutek úplně pro každého. To také není ani potřeba. Dítě by si mělo hrát i v kolektivu všech, společně cvičit, běhat, povídat si, stolovat. Je proto dobré vytvořit vyvážený prostor jak společný, tak rozdělený na koutky. A to jak ve třídách, tak v hernách. Tím, že děti mají větší výběr, kam si jít hrát nebo odpočívat, rozdělíme velkou skupinu dětí na malé skupinky. No, ony se děti vlastně rozdělí samy. Samy si nejlépe řeknou, kde a s kým si chtějí hrát. V menších skupinkách si více vyhrají, ve větším klidu se skamarádí, proberou své důležitosti a je jim tam dobře. A z malých skupinek se pak už lépe zapojí do skupiny větší. Vše by mělo být spontánní, radostné a v podnětném prostředí.

 

 Koutky ve třídách můžeme vybavit spíše neutrálním nábytkem. Vhodné jsou nízké skříňky, které rozdělí prostor na různě velká zákoutí. Praktické jsou policové, otevřené skříňky bez dvířek, aby si děti mohly snadno hračky vyndat i uložit. Do spodní části skříněk jsou skvělé pojízdné kontejnery. Do nich se vejdou velké stavebnice a můžete s nimi snadno odjet na koberec a hrát si. Snadná údržba, manipulace i uklízení. To platí i o plastových kastlíkách, které dáme dětem do polic. V nich mohou mít všechny možné stavebnice, hračky, pastelky, no prostě opravdu všechno možné. Plastové kastlíky, pokud jsou kvalitní, oceníte jako praktičtější řešení než dřevěné zásuvky. Ty jsou sice na pohled luxusnější, ale pro děti jsou plastové lehčí a navíc je můžete dát celé pod sprchu a umýt.  

 

Do třídy patří i výtvarný koutek, vybavený výtvarným vozíkem a magnetickou nástěnkou zvolenou tak, aby se hodila do interiéru třídy.

 

A ze třídy přejdeme do herny. V ní využijeme už více tematicky vybavené koutky jako jsou kuchyňky, kadeřnictví, obchod nebo divadlo.  Oblíbený je i koutek čtenářský, se stolečkem, křesílkem a malou knihovničkou.

 

Nesmíme opomenout koutky odpočinkové a relaxační. Tam si může jít lehnout a odpočívat každý, kdo musel ráno brzy vstávat a nebo se i během hry třeba unaví. Každý máme své fyziologické potřeby jinak nastavené. Vzhledem k tomu, že jsem ve školce učila, vím, že tyto koutky se netýkají dospěláků, kteří by je mnohdy rádi přivítali.

 

 

 

   Náš TIP

   Nenechte si ujít další článek, který Vám třeba prozradí, jak ještě více ozvláštnit dětské koutky. Třeba něčím co jinde nemají.  

 

 

                  Jana alias Hupík