Pro šikovné ruce aneb hnízdo místo pomlázky

20170316_102236.jpgNedávno jsme na zahradě ostříhali s manželem dvě vrby. V novém střihu jim to moc slušelo. Získaly takový čerstvě jarní švih, zrovna takový, jako když si nás vezme do parády kadeřník a my se cítíme zase na ...cet let.
 
Byla z toho hromada silných krásně pokroucených a propletených větví i slaboučkých proutků a já marně přemýšlela, co s tím. Pomlázku jsem zavrhla, přece si ji nebudu plést sama na sebe. 
 
Zapíchnout větvičky do země a vypěstovat dalších 100 vrbiček jsem také zamítla. Aby to jen tak uschlo a spálilo na ohýnku, to mi bylo líto.
Silnější větve jsem tedy očistila od těch slabších a mám je schované, že se mi po nich třeba můžou pnout v létě fazole a nebo třeba vymyslím někde nějaké zdobné zábradlíčko nebo opěru ke kytičkám... Část jsem odtáhla na okousání našim třem kozičkám, Šárce, Tečce a Čárce. 
 
Zatímco jsem já řešila, co s ořezaným proutím, Vlaďka, ředitelující ve školce v Dušníkách, na tom byla s nápaditostí o mnoho lépe než já. Přišla na skvělý nápad, jak proutky využít a neváhala ho realizovat. Doma po několik večerů pletla hnízdo. Kromě proutků k tomu použila drátky, které to všechno hezky pospojovaly a výsledek je parádní.
 
 Když jsme v Dušníkách montovali nástěnky, musela jsem si ho pro sebe i pro Vás vyfotit. Bylo obří a plné čápů. Vlaďka vyprávěla, že manžel už je zvyklý, že po večerech jeho žena něco tvoří a tak ho pletení hnízda nijak nepřekvapilo. Dětem ve školce se také moc líbilo a hned do něj vyrobily každý svého čápa. Stačila k tomu čtvrtka, nůžky, pastelky, bambusové tyčky, na které se čáp přilepil tavnou pistolí.
No a samy uznejte, jak se jim to společné dílo podařilo. Příští rok si také jedno upletu, teď už nemám z čeho, kozy se činily.
 
Jana alias Hupik
   
 
Jana alias Hupik